Vypravily jsme se s kamarádkou do Drážďan už den před koncertem, protože jsme si chtěly doplnit znalosti o tomto městě (já ho navštívila v sedmé třídě a pak už ne). Povědomí o tom, jakou devastací si město prošlo během války a pak vlastně i po ní máme asi všichni, ale v souvislostech to člověku dojde opravdu asi až tam. Počasí nebylo zrovna moc přívětivé, nebe bylo jako beton (barvou i hustotou) a hodně foukalo. Letmým odhadem by člověk spíš hádal začátek října než konec července. Ale lepší než vedro, když jsem si představila, jak budu hodiny přešlapovat před vstupem. Počasí v Drážďanech samotných nám těžkou hlavu nedělalo, to spíš u nás, protože Labem do města přitékalo stále víc vody a podium stálo na travnatém nábřeží kam se voda rozlévala zcela svobodně a nic jí nestálo v cestě. Také jsme si dělaly legraci, že to bude tentokrát Smoke On the Water asi doopravdy a nejméně po kotníky.
23. 7. 2011 bylo slunečno. Vody na trávě bylo tak o dva metry víc, ale bariér oddělujících plochu vyhrazenou pro konání Filnových nocí se ještě nedotýkala, což nám dávalo naději. Prostor byl větší část dne volně přístupný, takže jsem mohla vidět, jak montují podium a vystěhovávají z kamionů aparaturu (a mezi tím jezdí lidé na kole a pejskaři venčí své miláčky). Když jsem viděla skoro hotové podium, ulevilo se mi. Nebezpečí, že by třeba koncert nakonec nebyl, nebo byl přesunutý někam dál od vody, už se nezdálo reálné. Před vchod jsem si šla stoupnout už ve čtyři odpoledne, i když brány se nedočkavcům jako já otevřely až v sedm. Čas čekání jsem si krátila v družném a popravdě velmi uvolněném hovoru s dalšími fanoušky, takže to docela utíkalo a utíkalo se i pak, i když je to zakázané, ale co by člověk neriskoval pro první řadu!
Předkapela byla příjemná a přijela až z Libanonu a když nastoupil symfonický orchestr z Frankfurtu, pláckem vyhrazeným pro stojící to jen zašumělo. Upřímně, už jsem jednou Deep Purple „venku“ zažila, dokonce i v divadle, kde byl prostor hodně komorní, ale aby byl venkovní koncert takhle „rodinný“, to jsem zažila poprvé. Podle oficiálních zdrojů nás tam bylo osm tisíc. No to tedy nevím, kam se takový dav našlapal, ale možná počítali i lidi, co seděli za bariérami u Labe, i ty co zabrali část mostu, ze kterého bylo trochu něco vidět. Každopádně když se na podium vyhouply i hvězdy večera, rozjel se skutečný mejdan. Bylo to jako být s kamarády na gardenparty! Kapelu jsme měli na dosah ruky, usmívali se na nás, mrkali a mávali, symfonici si to nehorázně užívali stejně jako jejich rockerští kolegové a o tom, jak se bavilo publikum nemá cenu se rozepisovat. Pan Gillan se zmínil o krásné lokaci, příjemném čerstvém vzduchu a na ty na mostě pokřikoval: „Don´t jump!“ Byl bezprostřední a svým rozverným způsobem půvabný jako vždycky. Zbytek kapely za ním v dovádění nijak nezaostával a pan Glover mě po celý koncert nepřestával udivovat rychlostí s jakou se přemisťoval po podiu.
Předeslala jsem, že koncert to byl výjimečný, ale čím tedy, když pro nás v prvních řadách to byl vlastně úplně obyčejný koncert Deep Purple, pokud mohu o něčem takovém říci, že to bylo obyčejné? Orchestr se snažil, ale proti kompaktnímu a burácivému zvuku dokonale sehrané kapely, jak ho známe, neměli moc velké šance a k nám v první řadě se jejich zvuk moc nenesl, snad si ho užili víc ti vzadu. Oproti tomu setlist byl výjimečný – Highway Star (ideální na rozehřátí), Hard Lovin´ Man, Maybe I´m Leo, Strange Kind of Woman, Rapture of the Deep, Woman From Tokyo, Contact Lost, When a Blind Man Cries (s konejšivým doprovedem symfoniků opravdu povznášející zážitek), Well Dressed Guitar, Knocking at Your Backdoor, Lazy (i s regulérním bluesovým sólem dirigenta na housle), No One Came, klávesové sólo s orchestrem mělo také své kouzlo, Perfect Strangers (s lesem smyčců to byla opravdu démonická záležitost), Space Truckin´, Smoke On the Water a jako přídavky Hush a Black Night – a když přičtu to krásné prostředí a stejně naladěné lidi kolem sebe, mám zase dlouhou dobu na co vzpomínat (minimálně do dalšího koncertu). Kdo to řek´, že už mě nemůžou překvapit, když jsem je viděla tolikrát?!… Pfff!
fotogalerie