Paul Simon je vesměs vedený jako písničkář, maximálně je zařazený v kategorii folk-rock. Ale mé rockerské srdce vždycky dokáže rozbušit víc než ostatní páni s kytarami, kteří mají pocit, že musí svým prozpěvováním napravovat svět. V jeho hudbě je pod vší tou motýlí lehkostí a jemností kožíšku angorského kotěte i něco dravého a divokého, kousavě ironického i lidsky přívětivého. Pamatuji se, jak na Letné nastoupil na podium malý černovlasý mužíček s klasickou kytarou a za jeho zády stála armáda doprovodné kapely, která čítala několik bubeníků, baskytaristy, kytaristy, dechy, vokalistky i vokalisty… celkem jich bylo dvacet pět! Nevypadali vůbec jako kapela! Vypadali, že ho mají smést z povrchu zemského a ne doprovodit jeho andělský vokál v barvě peří holubic.
Když jsem si šla pro ono album, uvědomovala jsem si, že poslední deska, kterou jsem od Paula Simona slyšela celou byla The Rhythm of the Saints, což je už neuvěřitelných dvacet let, a že letos oslaví sedmdesátku. I přes to jsem nějak vnitřně věděla, že to, co si kupuji bude prostě pecka. Je to přeci jedinečný Paul Simon! Co by asi tak mohl se svým nadáním, pozorovacím talentem, smyslem pro humor a rytmus udělat špatně? Moje investice se zdála zcela rozumná a bezpečná.
Samozřejmě, že už dávno nemá černé vlasy a vypadá jinak, než jak jsem ho viděla na podiu na Letné, ale všechna ta konejšivá něha jeho hlasu a důmyslnost jeho písní jsou tu stále. Celý včerejší den jsem se nějak trápila. Hlavou se mi honily divné myšlenky a byla jsem naměkko. Starosti, obavy a pocit, že nevím, co mám dělat… tak přesně v takovém rozpoložení jsem si lehla do postele a zhasla lampičku, když mi došlo, že mám v batohu cédéčko. Vyskočila jsem a běžela pro něj. Znovu jsem si lehla, zhasla a nechala okno dokořán. Ozvala se první skladba a já věděla, že mě zase dostal! Tenhle pán mě má prostě v hrsti! Proti již zmiňovanému albu The Rhythm of the Saints, mi tohle přijde nějak víc intimní, ale stále je tu ten charakteristický vliv afrických rytmů a gospelů, na líbezném vokálu zub času škody nenapáchal ani v náznaku a energie, která z těch písní vyzařuje je téměř hmatatelná i když je zabalená v chomáčcích jemné kytary a decentního doprovodu. A přesto jsou tam písně, které mají grády jako ani některé tvrdé rockové skladby nemají (ostatně to, že má něco grády není tím, že je to zahrané nahlas nebo zuřivě). Měla jsem pocit, jako by mi plyšový medvěd nakopal zadek a já věděla proč a za co. A kdyby nebylo tak pozdě a mě nebylo tak dobře pod dekou, asi bych vstala z postele a snad i začala do rytmu tančit, ale nechtěla jsem zbytečně vířit všechna ta holubičí pírka…
Paul Simon
So Beautiful or So What (2011)
Getting Ready for Christmas Day
The Afterlife
Dazzling Blue
Rewrite
Love and Hard Times
Love Is Eternal Sacred Light
Amulet
Questions for the Angels
Love & Blessings
So Beautiful or So What