Znejistěla jsem. Tady končila veškerá legrace. Povídám: A kam že to vlastně jdeme? Vysvětlila mi, že je to klub, kde bude hrát recesistická kapela jménem Osmo´s Cosmos. O.K., povídám, Tak to si můžu vzít texasky a tričko, ne?
Má finská přítelkyně neodpověděla a dál vyndávala ze skříně „lepší“
trička. Pod dojmem z Ritvina soustředěného konání v koupelně jsem i
sobě přimalovala obličej, ale ze svého trička a texasek jsem neslevila.
Vzaly jsme kola a vyrazily jsme do víru nočního života na finském
zapadákově.
Nejdřív jsme urazily asi tři kilometry z Rantakylä blíž k centru, přejely jsme přes železniční most, prokličkovaly přes koleje vlečky a nakonec jsme zaparkovaly u hotelu Sokos – Kimmel, kde noc před tím spali Deep Purple, pokud šli vůbec spát. Uháněly jsme světlou nocí a mě nezbylo než Ritvě věřit, že tady kapela v klubu nezačne hrát dřív jak po jedenácté. Zdálo se mi to sice divné, ale ona tam byla domácí, tak jsem nepochybovala. Kolik stál vstup do Riverside nevím, Ritva se vehementně vrhla ke kase a zaplatila to i za mě. Dostala jsem decentní razítko a vešly jsme. Naše první cesta vedla na onu místnost… No, prostě holky, co si daly před nocí v klubu kávu, praštěný nápad, přiznávám. Vtrhla jsem na toaletu a ignorovala jsem přibližně 195 cm vysokého transvestitu ve světlém kostýmku a dost ohavné a nenačechrané šedé paruce. Chichotal se tam s nějakými ženskými, ale mě to bylo jedno. Potřebovala jsem se zbavit té pozdní kávy…
Ritva proplouvala prostory nejdražšího podniku tohoto typu ve městě a hledala známé. Chodila jsem krok za ní a nestačila jsem se divit. V horním patře byli lidé oblečení, jako by tam byla svatba. No, třeba je, napadlo mě a neřešila jsem to, protože Osmo´s Cosmos měli hrát v suterénu. Vešly jsme do prostorného baru s maličkým podiem. Lidí tam bylo velmi málo, DJ to rozjížděl, jak nejlépe uměl a na parketě se svíjelo pár lidí tak kolem čtyřicítky. Oblečení a vymustrování některých dam i pánů bylo opravdu něco, takže jsem si v bílém triku s vlastnoručním obrázkem britské vlajky vyvedené v odstínech purpurové a s názvem kapely která dostala jméno právě podle téhle barvy začala připadat jako velice vkusně oblečený tvor. Celkově kladný dojem z hotelu Sokos – Kimmel postupně opadával. Podle toho, co stojí noc v tom hotelu je mi jasné, že je to na jejich i naše poměry velice luxusní ubytovací zařízení, Riverside také působil velmi luxusně, už když si vzpomenu na ty vážné šatnářky a fakt, že šatna stála dvě eura. Jenže jsem si sedla k upatlanému pultu a dívala se na divné párky potácející se po parketu v režii pana DJe a říkala si stále dokola: To je ale zapadákov!
A pak se to stalo! Na scéně se objevili Osmo´s Cosmos. Partička pánů vyvedených ve všech barvách! Vím to dávno, že Finové dokáží v hudbě skloubit neuvěřitelné věci, nebojí se experimentovat, vezmou si ze všeho jen kousek a pak to pospojují, jako by se nechumelilo (a že ve Finsku se chumelí dost!). Vím dávno, že Finové jsou v podstatě vtipní a když už dělají recesi, dělají ji důsledně a propracují vše do těch největších detailů. Ne jinak tomu bylo i v případě kapely Osmo´s Cosmos. Spustili staré známé rock´n´rolly a rozhodně nás nešetřili. Prali to do nás pod tlakem a tak nahlas, že jsem si říkala, že mě do deseti minut musí rozbolet hlava. Je tohle možné? Den před tím v první řadě na Deep Purple a ani mi nešumělo v uších. Tady hraje jen více méně lokálka a já mám pocit, že se mi ta kebule rozskočí! Nejsem žádný máslo, to vydržím, ne? říkala jsem si, ale nevydržela jsem.
Nechala jsem Ritvu jejímu osudu tam, kde byla a zmizela jsem. Vyběhla jsem schody do přízemí hotelu a sedla si na pohovku u šatny. Zavřela jsem oči a přemýšlela, jak dlouho to může Ritvu bavit. Ale mě by bylo lépe někde jinde. Pak jsem střídavě sbíhala do baru a vyhledávala svou kamarádku, vyřvávala známé a profláklé hity s podstrojenou kapelou a chodila se vydýchat na pohovku. Ale to video… Osmo´s Cosmos si mě definitivně naklonili propracovaným a velmi velmi originálním videem, doplňujícím jejich vystoupení. Opravdu mě to nadchlo! Bylo toho tam hodně, ale já si nejlépe pamatuji soupeření bubeníka z videoprojekce s tím v sále. Bylo to skvěle synchronizované a jak jinak než dotažené k dokonalosti.
Po další hodině jsem si mohla začít notovat když v báru houstne dým… takže to bychom měli hluchotu a teď ještě slepotu… Budu vyřízená! napadlo mě a tak jsem šla na chvíli před hotel, vydýchat se. Byla tak jedna ráno a venku se na chvíli udělalo tma. Taxíky odváželi i přiváželi další a další lidi a já si uvědomila, že nějak houstne nejen dým, ale i dav lidí v oblecích a plesových šatečkách. Tak že by hned dvě svatby? vrtalo mi hlavou.
Žádná svatba! Dole v baru se mezi nás tričkaře a kluky v košilích začali trousit pánové v oblecích a kravatách, dámy v plesových róbách, dámy v letech, pánové v důchodu… Proboha, co to je? Když budu tohle někomu vyprávět, tak mi to neuvěří! Rozmezí publika bylo od osmnácti do sta let, oblečení se pohybovalo od noblesních společenských úborů až po mého vagabunda, kapela hrála a všichni začínali mluvit universálním jazykem opilců, jen mi přišlo, že tady navíc ještě s velmi specifickým dialektem. Myslím, že tu noc nebyla namol jen obsluha u baru, vážné šatnářky a já s Ritvou. Za ochranku bych ruku do ohně nedala. V půl druhý se začala kapela svlékat téměř do naha. Plesových šateček přibylo a obleků také. Při svých potulkách jsem ztratila Ritvu, ale objevila hernu s ruletou a postarší krupiérkou, co marně čekala na nějakého hráče i místnost, kde hráli něco jako techno a na baru seděly dámy ve věku mé mámy. Ne, tohle se ve střízlivém stavu nedalo vydržet! Jenže deset euro, co jsem měla v kapse bylo na tenhle podnik opravdu málo. Osmo´s Cosmos zahájil finální útok. Dva vysvlečení členové dotáhli show k vrcholu a předvedli nám, zač je toho v Joensuu loket. Bolela mě záda, hučelo mi v uších, oči mě pálily od kouře a děsilo mě se prodírat houštím nadýchaných sukýnek postarších dámiček. No vážně, představte si své rodiče v nejlepších šatech, jak poskakují na rock´n´roll, který zpívá tlustý zpěvák s podvazky, v župánku a tangách pošitých flitrami… Ježiši! Tohle není normální! (vsadím se, že moje máma by se červenala a nebo v to alespoň doufám…).
Našla jsem Ritvu a vyšla s ní do přízemí. Vyrazila směrem, odkud se trousily postarší párky, ty co jsem považovala za svatebčany. Aha, tudy na to, odtud se berou! došlo mi, když jsme vešly do sálu, ve kterém hrála vážná kapela také nějaký rock´n´roll. Na parketě šlapalo podivně polkovo-valčíkové kroky pár dvojic v plesovém ustrojení. Tohle byla moc silná káva i na mě a toho večera jsem definitivně odpustila tomu okouzlujícímu mizerovi s pomněnkovýma očima, co noc předtím rozvášnil Joensuu Areenu i přes to, že byl namol. No, asi už vím proč. Ritva se na mě pátravě zadívala. Tvářila jsem se zděšeně. Pokrčila rameny a nechápavě řekla: Takhle se tu prostě bavíme. Polkla jsem a se stále vytřeštěným výrazem jsem odpověděla: No, to je tedy něco. Upřímně, polonahá kapela toho večera nebyla zdaleka to nejpřekvapivější, co jsem viděla. Ochranka u vchodu pacifikovala nějakého agresivnějšího opilce, ale mezi námi, mě to bylo fuk. Myslím, že jsem nikdy neviděla tolik opilých lidí na jednom metru čtverečním a to jsem dokonce jednou absolvovala i motorkářský sraz a že to v tomto ohledu stálo za to!
Stále ještě nevím, jak se žije v klubech někde v Praze, stále platí, že znám jen taková místa jako je Akropolis, Rock Café, Vagon nebo Roxy, kde bych si kapelu Osmo´s Cosmos uměla představit… Netuším sice, jaké složení publika by na ně přišlo, ani v jakých róbách, ale myslím, že nějakou představu mám, jenže ta se ani náhodou neslučuje s tím, co jsem zažila. I když jsem cítila, že bych to potřebovala, neopila jsem se, spořádaně jsem opustila Riverside, kde už nehoustl jen dým, ale i atmosféra a chvílemi jsem si myslela, že se dočkám i nějaké té venkovské rvačky, nasedla jsem s Ritvou na kolo a ujížděla už zase nějak až moc světlou nocí k domovu. Bylo kolem třetí hodiny, ptáci začali pokřikovat své ty ty tů – ty ty tů a my se smály. Ujížděly jsme podél klidné a líně plynoucí řeky a líčily si naše pocity, které v nás zanechal pohled na dva holé zadky členů Osmo´s Cosmos.