…Moment! Řekla jsem od Faith No More? Omlouvá mě fakt, že hudba jaká se hrála 9. března 2007 v Sazka aréně je až na samém okraji mého zájmu a nebo bych si měla na hlavu veřejně sypat popel? Ups, ono to není od Faith No More?… Ono je to vážně od Lionela Richieho? Toho Lionela, co jsme mu s bratrem před mnoha lety říkali Linoleum?… (ve skutečnosti nám nevadil. Jeho hudbu jsme sice nevyhledávali, ale ani v nás nebudila odmítavé reakce, když jsme ji někde zaslechli. Jeho jméno si o zkomolení prostě říkalo).
Ten koncert byl z mého pohledu něco úplně jiného, než jsem do teď znala. Celé odpoledne jsem si dělala legraci z faktu, že jdu na koncert Lionela Richieho, že jsem si zapomněla nakoupit několik kartonů papírových kapesníčků a nebo že bych si dopředu měla objednat sanitku, protože mě pravděpodobně skolí ta smrtelně vysoká dávka romantické a přeslazené hudby. Jenže pak bylo všechno jinak. Skepticky naladěná a stále bez zásoby papírových kapesníků jsem nakráčela do haly naplněné podivně mírnou až rodinnou atmoférou. Většina z publika byla zpárovaná a já se cítila podivně stísněně.
Jenže pak to začalo. Hvězda vystoupila na podium, hala zabouřila a pak už to šlo ráz naráz. Kapesníky jsem nepotřebovala… Mezi jednotlivými skladbami jsem se totiž smála. Hvězda večera byla sice oblečená v saténu, ozdobená korálky, šperky a oslnivým úsměvem, ale také humorem. Místy jsem přemýšlela, jak moc je to co říká jen nějakou dopředu promyšlenou dramaturgií, ale ať už to bylo jak bylo, smála jsem se. Připadal mi vtipný, měl jiskru, byl okouzlující a příšerně se potil. Jeho doprovodná kapela na mě také působila až moc sehraně, ale to bude opravdu jen tím, že koncert tohoto ražení jsem zažila poprvé. Původně jsem chtěla odejít tak po hodině, ale nakonec jsem zůstala až do konce. Ke konci to celé začalo hodně nabírat na otáčkách a hvězda se stále zářivě usmívala, vtipkovala a nepolevovala v pobízení publika k aktivitám, jako je tanec a zpěv. Ovšem okem různých divokých koncertů znalé osoby mi přišlo, že to byla pěkná dřina rozpohybovat ty, co měli místa k sezení.
No, určitě si zítra nepůjdu koupit nové cd Lionela Richieho, ani si nevylepím jeho fotografii na stěnu v pokoji. Jeho hudba ke mně nikdy nepromlouvala srozumitelným jazykem, což se po tomhle koncertě asi také nezmění, ale myslím, že Linoleum už mu říkat nebudu. Tak nemůžu říkat někomu, kdo mě dokázal rozesmát! A jen čistě mezi námi… Easy jsem si zpívala spolu s ním…